“Hagride, to jsme my”, řekl Harry skrz klíčovou dírku.

“Já vím!”řekl hluboký hlas.

Podívali se pod pláštěm na sebe; Mohli říct, že Hagridův hlas zněl potěšeně. “Sem tam za tři vteřiny … už du Tesáku … UŽ DU, hloupý pse …”

“U Merlinovy brady, ticho!” řekl Hagrid rychle, strnule hledíc za jejich hlavy. “Pod pláštěm, co? Dobře, dovnitř, dovnitř!”

“Co se ti stalo?”, otázal se Harry, zatímco Tesák poskakoval kolem nich, snažíce se jim olízat tváře.

“Povídám, že nic!”, řekl Hagrid pevně. “Dáte si šálek?”

“Nech toho”, řekl Ron, “ty nejsi v pořádku!”

“Řekl bys, že to nic není, když by jeden z nás měl sekanou místo obličeje?”, otázal se Ron.

“Zajdu tam s tím, v pořádku?”, řekl Hagrid otráveně.

Prošel podél ohromného dřevěného stolu, který stál uprostřed chatrče a strhnul utěrku, která na něm ležela. Pod ní byl syrový, krvavý, nazelenalý steak mírně větší, než kolo u auta.

“Vypadá to, jako že je to dračí maso,” odpověděl Hagrid. “Ale já ho nechci jíst.”

Vzal steak a přitiskl si ho na levou stranu obličeje. Nazelenalá krev mu zacákala plnovous, třebaže se mu dostalo lehké úlevy.”To je lepší. Pomáhá to proti bolesti.”

“Tak můžeš nám konečně říct, co se ti stalo?,” zeptal se Harry.

“Nemůžu Harry. Přísně tajné. Víc vám o tom nesmím říct.'

“Zbili tě obři, Hagride?” zeptala se Hermiona šeptem.

“Obři?”řekl Hagrid, chytil steak dřív než by mu sklouzl z opasku a znovu si ho přiložil na tvář, “kdo říkal něco o obrech? Kdo to říkal? Kdo říkal, že jsem byl – kdo říkal, kam jsem šel, co?”

“Ach, tak – a jak?,” řekl Hagrid, přísně si je prohlížeje okem, které nebylo zakryto steakem.

“To je tak nějak…samozřejmé,” řekl Ron. Harry přikývl.

Hagrid se na ně naštvaně podíval, hodil steak zpátky na stůl a odešel ke konvici, jenž začala právě pískat.

“Nikdy jsem nepoznal chytřejší děti, než ste vy tři.” mumlal, nalévaje vodu do tří z jeho obrovských hrnků. “Nejsem tím ale nijak nadšen. Čmuchal, to označí za vměšování.”

Ale jeho plnovous sebou škubnul.

Hagrid postavil čaj před každého z nich, posadil se, zvedl svůj steak a znovu si ho přiložil na tvář.

“Tak dobře,” zabručel, “byl.”

“A našel jsi je?” zeptala se Hermiona tichým hlasem.

“Kde jsou?,” zeptal se Ron.

“Ale proč mudlové - ?”

Narovnal si steak, tak aby mu zakrýval celou modřinu.

“Do toho Hagride, vyprávěj co jsi tam dělal!' řekl Ron. “Začni tím útokem obrů a Harry ti zase může říct o útoku Mozkomorů –.”

Hagrid se zakuckal, když právě pil ze svého džbánku a ve stejnou chvíli odhodil také steak, načež se velké množství kapek čaje a krve se rozstříklo po stole když Hagrid kašlal a prskal a steak sklouzl, s lehkým čvachtnutím na podlahu.

“Nevím nic od té doby, co jsem odešel. Byl jsem na tajné misi, nemohli mi posílat sovy! Co se stalo?”

“COŽE?”

“já ti o tom řeknu vše, ale nejdřív povídej ty o obrech.”

“Tys byl vyloučen!”

“Řekni mi o svých prázdninách a já ti řeknu o svých.”

Hagrid se na něj ostře podíval skrze jeho jedno otevřené oko. Harry se na něj podíval s nevinným pohledem ve tváři.

“No tak dobře,” řekl Hagrid rezignovaně.

Sklonil steak tak, že se dostal k Tesákovo tlamě.

“Hagride, to není hygi - ,” začala Hermiona, ale Hagrid si jej opět přiložil na zraněné oko.

Napil se čaje a pravil: “Dobře, vydali jsme se na cestu, když skončila škola - .”

“Jo,”odpověděl Hagrid, a na pár okamžiků mu se mu na tváři objevil lehký úsměv. “Vydali jsme se dohromady. A musím říct že se nebála nějakého trmácení a pochodu, Olympa. Opravdu je dobrá, velmi statečná žena, věděla do čeho jdeme a já by překvapený, jak dobře zvládala lézt přes kameny a spát v jeskyních a přitom si ani jednou nestěžovala.”

“Dobře, Brumbál to věděl a řekl nám to,” řekl Hagrid.

“Jsou schovaní?”zeptal se Ron “,je tané, kde jsou schovaní?”

“Měsíci?” řekl Ron, jakoby nikdy neslyšel o cestě trvající tak směšně dlouhou dobu. Ale proč jsete nemohli použít Přenašedlo, nebo něco podobného?”

“Co tím myslíš?”

Ron potlačil zvuk, který byl něco mezi chrápáním , nebo zafuněním a rychle se napil čaje.

Ztichla, jakmile uviděla Rronův výraz.

“Riskovali sme trochu magie, poté co nastaly nějaké komplikace. Běžel sem se skupinou šílených trollů na polských hranicích a měl jsem malé nedorozumění s upírem v hospodě v Minsku (Bělorusko), ale jinak nebyly po cestě žádné problémy.”

“Když sme dorazili na místo, a začali stoupat do hor, hledaje jejich stopy…

Hagrid přestal mluvit a dal si dlouhý doušek čaje.

“A dál!”naléhal Harry.

“Jak byli velcí?” zeptal se Ron tichým hlasem.

“A kolik jich tam bylo?” ptal se Harry.

“To je vše?” řekla Hermiona.

'”Ano,”řekl Hagrid smutně. Vosomdesát jich zbylo, a aby k tomu jednou došlo, musela k tomu být stovka různých kmenů z celého světa. Ale ti vymřeli během staletí.Čarodějové jich zabili pár, ovšem většinou se pozabíjeli mezi sebou a teď umírají rychleji než dřív. Nejsou stavění na to žít dohromady. Brumbál říká, že je to naše chyba, to byli kouzelníci, kdo je donutil, aby žili daleko od nás a neměli na výběr než se spojit pro svoji vlastní vochranu.

“Dobře,… čekali sme až do rána, nechtěli sme se před nimi skrývat ve tmě, pro naše vlastní bezpečí”řekl Hagrid.”Vokolo třetí ráno usnuli tam, kde právě seděli.My sme se neodvážili jít spát. Za prvé sme si chtěli bejt jistý, že se nikdo z nich nevzbudí a nepřijde k nám a za další to chrápání bylo neuvěřitelný. Brzy ráno způsobovali laviny”

“Tak a když bylo světlo, šli sme se na ně dolů podívat.”

“Co že ste?”žasl Ron. “Vy ste šli přímo do táboru obrů?

“Komu dát dárky?”ptal se Harry.

“Jak si mohl vědět, který znich byl Gurg?” zeptal se Ron.

Hagrid pobaveně zamručel.

“Jo…dolů k němu, kde ležel v údolí. Pobývali na území mezi čtyřma krásnýma, vysokýma horama, měli moře a vedle horský jezero, a Karkus ležel u jezera, větší než všichni ostatní, který krmili i jeho ženu. Olympa a já sme šli dolů po horským svahu-“

“A nepokoušeli se vás zabít, když vás uviděli?'zeptal se Ron nedůvěřivě.

“Určitě to měli na mysli,”řekl Hagrid,a pokrčil přitom rameny, 'ale dělali sme, co nám Brumbál řekl- drželi sme náš dar vysoko, očima sme sledovali Gurga a ignorovali ostatní. A zbytek z nich šel tiše a díval se na nás .Když sme se dostali ke Karkusovým chodidlům, poklonili sme se a položili před něj dárek.”

“Nikdy nekončící oheň,' řekla Hermiona podrážděně, 'měli byste o tom vědět. Professor Kratiknot se o tom minule ve třídě zmínil dvakrát!'

“Jo,tak,”řekl Hagrid rychle, ještě než mohl Ron odpovědět ”Brumbál očaroval tu větev aby hořela navždy, což není něco co by mohl udělat každej kouzelník , a tak sme to položili do sněhu ke Karkovým nohám a řekli "Dar náčelníkovi obrů od Albuse Brumbála, který Vám posílá uctivý pozdrav."

“A co Karkus řekl?' ptal se dychtivě Harry.

“Nic,” řekl Hagrid. “Nemluvil anglicky.”

“A líbil se mu ten dárek?” ptal se Ron.

'A mluvil si s ním?'

'Oh ano. Nejdřív sme ho obdarovali pěknou helmou do boje- skřeti ji udělali nezničitelnou- a pak sme si sedli a povídali si.

'Co říkal?'

Ale tu noc se vše pokazilo.”

Hagrid hluboce vzdychnul.

Té noci se do sebe pustili, sledovali jsme to z ústí jeskyně, koukali jsme dolů do údolí. Vyšli sme po pár hodinách a nechtělo se nám tomu věřit. A když vyšlo slunce, byl sníh zkrvavený a jeho hlava ležela dole u jezera.”

“Čí hlava?” zašeptala Hermiona.

“Karakusova,” řekl Hagrid těžce. By zde nový Gurg, Golgomath.” Hluboce vzdechnul. “Dobře, nehodlali sme obchodovat s novým Gurgem dva dny poté, co sme navázali přátelský vstah s prvním a měli jsme příjemný pocit, že Golgomath není tak statečný, aby nás poslouchal. Ale pokusili sme se.”

“Vy jste si sním šli promluvit?” zeptal se Ron nevěřícně. “Poté co jste viděli, jak utrhl jinému obrovi hlavu?”

'Jasně, že šli,' řekl Hagrid, 'nešli sme přece tu cestu až sem kvůli dvou dnům! Šli sme dolů s dalším dárkem kterej měl bejt původně pro Karkuse.

Seděl tu s nasazenou Karkovou helmou, chtivě se po nás díval, když sme se přibližovali. Byl masivní, jeden z největších co tam byli.Měl černý vlasy a odpovídající zuby a náhrdelník z kostí. Některý z nich vypadali jako lidský. Tak sme teda šli, vyzdvihovali skvělou roli dračí kůže a řekli,”Dar pro náčelníka obrů-“ Další co vím, bylo že sem za nohy visel hlavou dolů, dva jeho pomocníci mě popadli. '

'Jak si se z toho dostal?' zeptal se Harry.

'Nezvládl bych to, kdyby tam nebyla Olympa,' řekl Hagrid. 'Vytáhla svoji hůlku a udělala to nejrychlejší kouzlo jaký se kdy viděl. Vážně úžasný. Zasáhla ty dva co mě drželi přímo do očí kledbou Konjuktivuvus a voni mě hned pustili –ale byly sme ve velkým průšvihu, protože sme použili kouzla proti nim a to je to co obři nesnášej na kouzelnících. Vzali sme nohy na ramena, ale věděli sme že už do táboru nikdy nebudeme moct vkročit

'Tak jaktože jste se vrátili tak pozdě domů, když jste tam byli jen tři dny?' ptala se Hermione.

Neodjeli sme po třech dnech!' řekl Hagrid, vypadal uraženě. 'Brumbál na nás spoléhal!'

'Ale právě si říkal, že není cesty zpět!'

'Utrhnul více hlav?' ptala se přecitlivěle Hermiona.

'Ne,' řekl Hagrid, 'Přál sem si to.'

'Co tím myslíš?'

'Myslím tím, že sme brzo zjistili, že je vobjektem více kouzelníků, nejen nás.'

'Smrtijedi?' řekl Harry rychle.

'Jo,' řekl Hagrid temně. 'Pár z nich ho navštěvovali každý den, přinášeli dary Gurgovi, ale ten je nevobrátil vzhůru nohama. '

'Jak víš, že to byli Smrtijedi?' řekl Ron.

'Protože sem poznal jednoho z nich,' zavrčel Hagrid. 'Macnair, pamatujete si ho? Chlápek, co ho poslali, aby zabil Klofana. Maniak, je to. Miluje zabíjení tak moc, jak Golgomath; žádnej div, že spolu vycházej tak dobře.'

“U hipogriffa, eště sem neskončil!' řekl Hagrid rozhorleně, chvíli vypadal, jako když jim už nechce nic říct, ale když si to dostatečně užil, pokračoval: “Já a Olympa sme to probrali a souhlasili sme, že –”

“To že Gurk vypadal, jako stoupenec Vy-víte-koho neznamenalo, že s ním všichni souhlasí. Chtěli sme přesvědčit ostatní obry, co nechtěli mít Golgomatha jako Gurga.'

“Vy jste chodili po temných jeskyních hledat obry?” zeptal se Ron s respektem v hlase.

“Tak, co se stalo? Podařilo se vám dostat se k nějakým obrům?”

“Co? Jo…ó ano, podařilo. Opravdu, třetí noc poté, co byl Karkus zabit, jsme se vyplížili z jeskyně, byli jsme skováni v proláklině a neustále sme sledovali Smrtijedy. Dostali sme se do několika jeskyní – né dál – no a asi v šesté z nich sme našli ukryté tři obry.”

“Oni na vás nezaútočili, když vás uviděli?” zeptala se Hermiona.

Ale Hermione řekla: “Co myslíš tou jednou věcí Hagride?”

Hagrid se na ni zasmušile podíval.

“Ne,” řekl Hagrid a zhluboka si vzdechnul, otočil si steak a chladnější stranu si přiložil na tvář ,”ale dělali sme co sme mohli, předali sme jim Brumbálovu zprávu a někteří z nich ji slyšeli a možná si ji budou i pamatovat. Možná, že se jim nebude chtít jít s Golgomathem až potáhne z hor a je tu šance, že si vzpomenou na Brumbálem nabízené přátelství…a …třeba přijdou.”

Sníh napadal až k oknu. Harry si uvědomil, že kolena jeho hábitu jsou úplně promočená: Tesák mu položil hlavu do klína.

“Hmm?”

'Viděl si… našel jsi tam nějaké zprávy o… slyšel jsi něco o tvé… o tvé … matce, když jsi tam byl?”

Hagridovo nezakryté oko se upřelo na Hermionu a vypadalo poněkud naštvaně.

“Já…já se opravdu omlouvám,” řekla Hermione velmi malým hlasem. Hagrid pokrčil jeho ohromnými rameny.

“Nemusíš,” řekl krátce. “Moc si na ni nepamatuju. Nebila moc pečlivá matka.”

“Ale stále jsi nám nevysvětlil, proč jsi se vrátil v takovém stavu, Hagride,” řekl Ron, ukazuje na Hagridivu zkrvavenou tvář.

“Nebo, proč jsi se vrátil tak pozdě,” řekl Harry, “Sirius říkal, že Madame Maxime dávno před – “

“Kdo tě napadl?” řekl Ron.

“Nebyl sem napaden! řekl Hagrid důrazně. 'Já -'

Ale zbytek jeho slov zaniknul, když se náhle ozvalo klepání na dveře. Hermiona zalapala po dechu, její džbánek jí vyklouznul z ruky a rozbil se o podlahu. Tesák vyštěkl. Všichni čtyři se upřeně dívali na okno vedle dveří. Stín někoho malého a podsaditého se míhal za tenkou záclonou.

'To je ona!' šeptal Ron .

'Vlezte pod to!' řekl Harry rychle; popadnul neviditelný plášť, přehodil ho přes sebe a Hermionu zatímco Ron pádil kolem stolu a zaplul pod plášť. Namáčknutí na sobě se vrátili zpět do koutu. Tesák šíleně štěkal na dveře. Hagrid vypadal úplně zmateně.

'Hagride, schovej naše hrnky!'

Hagrid vzal Harryho a Ronův šálek a strčil je pod polštář v Tesákově koši.. Tesák skákal na dveře; Hagrid ho odstrčil nohou a otevřel.

Profesorka Umbridgová stála ve dveřích, na sobě svůj zelený tvídový plášť a k tomu odpovídaící klobouk s klapkami na uších. Rty sešpulené, v záklonu, aby viděla Hagridův obličej; stěží mu sahala k pupku.

'Tak,' řekla pomalu a hlasitě, jako kdyby mluvila k neslyšícímu. 'Vy jste Hagrid, že?'

'Jdi pryč,' vyštěkla a snažila se odstrčit svou kabelkou Tesáka, který na ni skákal a pokoušel se jí olízat obličej.

'Er – Nechci bejt nezdvořilej,' řekl Hagrid a zíral na ni, 'ale kdo k čertu ste?'

'Jmenuju se Dolores Umbridgová.'

Její oči pronikali chatou. Dvakrát zírala přesně do rohu,kde byl Harry zmáčknutý jako sendvič mezi Ronem Hermionou.

'Dolores Umbridgová?' Hagrid řekl rozpačitě. 'Já sem myslel, že ste jedna z těch na Ministerstvu-nepracujete vy s Popletalem?'

'Já byla starší tajemnice ministra, ano' řekla Umbridgová, procházející se po chatě, zkoumající každý droboučký detail uvnitř, od tašky naproti zdi až po opuštěný cestovní plášť.” Jsem teď učitelka obrany proti černé magii-'

“To je od vás velmi odvážné,' řekl Hagrid, 'není tu zrovna moc těch co by vo tuhle práci měli zájem.'

'- a nejvyšší vyšetřovatelka v Bradavicích,' řekla Umbridgová, aniž by dala jedinou známku toho, že ho slyšela.

'Co to je?' řekl Hagrida zamračil se.

'Oh,' řekl Hagrid, s nejneužitečnějším pohledem do rohu, kde stáli Ron, Harry a Hermiona schovaní, 'oh, to je… byl Tesák. Rozbil mi hrneček. Tak sem místo toho musel použít tenhle.'

'Slyšela jsem hlasy,' řekla tiše.

'Povídal sem si s Tesákem,' řekl Hagrid statečně.

'A on s vámi mluvil taky?'

'No…je to jakejsi způsob řeči,” řekl Hagrid znepokojeně. “Někdy říkám, že je dost jako člověk.

“Jsou tu tři druhy stop ve sněhu vedoucí z hradu do vaší chaty,' řekla Umbridgová elegantně.

'No, já… já nevím, proč by to…' řekl Hagrid, nervózně cukal vousama a znovu hodil šikmý pohled do rohu, kde stáli Harry, Ron a Hermiona, jako kdyby žádal o pomoc. 'Erm…'

Hagrid rychle sundal dračí steak z obličeje, což byla podle Harryho názoru chyba, protože černá a fialová kolem jeho oka byla teď jasně viditelná, nemluvě o velkém množství čerstvé a zaschlé krve na jeho obličeji. 'Oh,… měl sem nehodu,' řekl nepřesvědčivě.

'Jaký druh nehody?'

'Já – já sem zakopnul.'

'Vy jste zakopnul,' zopakovala chladnokrevně.

'Kde jste byl?' zeptala se jedovatě Umbridgová přes Hagridovo blábolení.

'Kde sem -?'

'Byl , ano,' řekla. Školní rok začal před dvěma měsíci. Ostatní učitelé se museli starat o vaše třídy. Žádný z vašich kolegů mi nebyl schopen dát informace o tom kde jste. Nenechal jste žádnou adresu. Kde jste byl?'

Nastala pauza ve které na ni Hagrid zíral s jeho čerstvě odkrytým okem. Harry mohl slyšet jak jeho mozek vztekle pracuje.

'Já – já sem byl pryč kvůli mýmu zdraví,' řekl.

'Kvůli vašemu zdraví,' opakovala Profesorka Umbridgová. Její oči cestovali po Hagridově zbarveném a opuchlém obličeji; dračí krev zlehka a tiše kapala na jeho vestu. 'Vidím.'

'Jo,' řekl Hagrid, 'trochu – čerstvého vzduchu, vždyť víte-'

'Ano, pro hajného je velmi obtížné sehnat čerstvý vzduch,' řekla Umbridgová sladce. Malá část Hagridova obličeje, která nebyla černá ani fialová, zrudla.

'Dobře — změnit místo, však víte -'

'Horská scenerie?' řekla Umbridgová hbitě.

Ona to ví, pomyslel si Harry zoufale.

'Opravdu?' řekla Umbridgová. 'Nejste moc opálený.'

'Jo… no… velmi citlivá pokožka,' řekl Hagrid a pokusil se o vtíravý úsměv. Harry si všiml že jeho dva zuby byly vylomené. Umbridgová se na něj dívala chladně; její úsměv slábnul.

Potom si povytáhla tašku výš k podpaždí a řekla , 'Měla bych, samozřejmě, informovat Ministra o vašem pozdním návratu.'

'Dobře',' řekl Hagrid,a přikývl.

'Měl byste také vědět, že politování hodnou ale nezbytnou povinností vrchní vyšetřovatelky je kontrolovat ostatní učitele. Opovážím se tvrdit, že se brzy znovu potkáme.'

Prudce se otočila a odpochodovala zpět ke dveřím.

'Vy nás budete sledovat?' Hagrid opakoval prázdně, hleděl na ní.

'Och, ano,' řekla Umbridgová měkce a podívala se na něj zpět s rukou na klice”Ministerstvo je rozhodnuto odplevelit nevyhovující profesory, Hagride. Dobrou noc.'

Odešla, s prásknutím za sebou zavřela dveře. Harry chtěl sundat neviditelný plášť ale Hermiona ho chytila za zápěstí.

'Ještě ne,' šeptla mu do ucha. 'Možná ještě neodešla.'

Hagrid uvažoval stejně; těžkým krokem šel přes místnost a odtáhnul závěs.

'Jde zpátky do hradu,' řekl sklesle. 'Propána … lidi z inspekce?'

'Jo,' řekl Harry a odhodil plášť. Trelawneyová je už na podmínečným propuštění…'

'Um… jaký druh věcí plánuješ s námi ve třídě dělat , Hagride?' zeptala se Hermiona.

'Oh, neměj strach, mám celej balík plánů do hodin,' řekl Hagrid pobaveně, sebral svůj dračí steak ze stolu a přiložil si ho zpět na oko. 'Mám schovaných pár stvoření pro ročníky NKÚ; počkejte, je to něco opravdu zvláštního.'

'Erm… zvláštní jakým způsobem?' ptala se Hermiona nejistě.

'To vám neřeknu,' řekl Hagrid šťastně. 'nechci vám zkazit překvapení.'

'Podívej, Hagride,' řekla Hermiona naléhavě bez veškerého předstírání, 'Profesorka Umbridgová nebude celá šťastná když přineseš do třídy něco moc nebezpečného.'

“Nebezpečnýho?” řekl Hagrid a vypadal zmateně. “Nebuďte hloupí, já nechci přinést nic nebezpečnýho!. Myslím, že je to v pořádku, můžou se potom přesvědčit -'

“Hagride, ty musíš obstát před inspekcí od Umbridgové a bylo by opravdu lepší, kdyby viděla, jak nás učíš starat se o porloky a rozeznat rozdíl mezi sukavci a ježky, to má ráda!” řekla Hermiona vážně.

“Ale to není moc zajímavé Hermiono,” odpověděl Hagrid. Téma co mám já je mnohem zajímavější. Sháněl sem to celé roky a myslím, že mám jediné zdomácnělé stádo v Británii.”

“Hagride… prosím…,” řekla Hermione se známkou opravdového zoufalství v hlase. “Umbridgová hledá jakoukoliv záminku, aby mohla vyhodit učitele myslí si, že jsou příliš na straně Brumbála. Prosím, Hagride, uč něco hloupého co je nějak vzpjato s NKÚ.”

Ale Hagrid se pouze toužebně zahleděl svým jedním okem na obrovskou postel v rohu.